Pohádka z kmene Ngonde

Jednoho dne povídá želva slonovi: „Jsem velmi malá a mám krátké nohy, ale přeskočím přes Tvoji hlavu.“ „To že dokážeš?“ Odpověděl slon. „Dokážeš přeskočit přes mou hlavu? Udělej to tedy nyní. Chci to vidět.“

„Ne“, povídá želva, „nemůžu to udělat nyní. Nemůžu to udělat dnes, jsem totiž hodně unavená. Ale zítra v osm hodin ráno přijdu k Tobě domů. Pak uvidíš sám. Přeskočím přesně přes Tvou hlavu!“

„Dobře“, odpověděl slon. „Zítra ráno v osm hodin Tě chci vidět, jak to uděláš! Taková malá želva jako Ty...a slon velký jako já...a Ty chceš přeskočit přes mou hlavu!“

Želva odešla domů a tam promluvila se svým manželem. Ráno se vrátili oba spolu. Přišli k slonímu domu velice tiše. Želva povídá svému manželovi: „Stoupni si sem do trávy a až řeknu ahoj, musíš rychle vylézt z trávy a říci: ach!“

Pak želva přivolala slona. „Pojď, slone, jsem připravená. Prosím, stoupni si sem. Toto je pro mě dobré místo.“

Pak přešla kolem slona a řekla: „Podívám se do trávy.“ Když došla kolem slona naproti svému muži, řekla: „Ach, toto je velmi dobré místo. Nyní jsem připravená. Poslouchej, slone a dívej se na mě. Nejdřív řeknu „Ahoj“ a pak skočím. Rychle přeskočím Tvou hlavu a řeknu: „ach“.“

Pak želva natáhla své nohy ke skoku a zakřičela:“Ahoj!“ V tu samou chvíli její manžel na protější straně vylezl z trávy a zakřičel: „Ach!“

Slon se rychle otočil a uviděl želvu na druhé straně. Povídá jí: „Želvo, přeskočila jsi tak rychle, že jsem Tě ani neviděl. Zkus to, prosím, ještě jednou.“

Pak se želví manžel připravil ke skoku a zakřičel: „ahoj!“ a v tu samou chvíli želva vylezla z trávy na druhé straně a zakřičela: „Ach!“

Slon velmi rychle otočil hlavu. „Prosím, zkus to ještě jednou, zase jsem Tě neviděl přeskočit.“ Želva to tedy udělala znovu a pak ještě jednou. Slon se díval doprava, doleva, nahoru a dolů.

Potom povídá: „Děkuji Ti, želvo, má hlava je nyní velmi unavená. Nevěděl jsem, že jsi tak chytrá. Tak malá želva jako Ty...a slon velký jako já....a fíha! Přeskočila jsi přes mou hlavu! A ještě jsi tak rychlá, že Tě nevidím přeskakovat!“.