Na jeden květnový víkend jsme dostali báječnou nabídku, vyrazit společně se studentkou Adélou, Richardem, Radkou a Tisou Kirby a Jean Lucem, Olgou a Klárkou na Siavongu, k jezeru Kariba, takže jsme toho samozřejmě využili, svezli se s česko-francouzskou rodinkou a měli se od pátka večer do neděle odpoledne jak prasata v žitě. Kariba je vodní nádrž vystavěná na řece Zambezi na jihu Zambie, která byla svého času největší na světě. Byla vystavěna v roce 1959 a stále plní svou funkci.

Takže v sobotu jsme si užili krásný východ slunce nad jezerem, koupání a veget u bazénu, plážový volejbal i plácání v bazénu, výborný společný oběd a pěkné horko. Odpoledne jsme celé až do západu slunce strávili na jezeře na větší lodičce, u džusu s bílým rumem, na sluníčku, s rychlým vykoupáním (být rychlejší než krokodýl) a pohodičkou, loď patřila přítelkyni Richardova bratra, který u Kariby žije, celkem nás tam bylo asi 12. Prostě nádhera, to se jen tak nepoštěstí, když nemáte někoho známého. Večer grilování (to bylo i v pátek) a další noc strávená pod stanem.

V neděli, kromě bazénu a krátké procházky po pobřeží jsme vyrazili na dvouhodinový výlet po jezeře na kanoi, Mapalo, Bupe a Adéla a na druhé Lodi Richard s Radkou, Richardovým synem a kámoškou. Viděli jsme cestou pěkné varany (trochu větší ještěrky) a pořádně si to užili. Takže opravdu nádhera, krásný a plný víkend se spoustou sluníčka, pohody a milých lidí.

Po návratu domů jsme ještě vyrazili společně s Adélou a Míšou do kina, ale kromě Míši jsme u toho všichni tři unaveně usnuli 

Aby nebylo Míše líto, že s námi nejela na výlet (učila se a hlídala kliniku), aspoň jsme jí koupili dárek – hlídací želvu, velkou zhruba jako malý bochník chleba, opravdu nádherná. Vezli jsme ji v plastovém talířku a ještěže tak, jak Bupe předpokládat, cestou se nám samozřejmě posrala a hovna velká jako datle jsme tedy nečekali 

Kolik si myslíte, že jsme v přepočtu za takovou želvu u silnice dali? Celých 100 Kč!!!

Jinak u kliniky už se zabydlela, hlídači byli poučení, že je Míši a že není k jídlu a rejdí kolem keříků. Pes Alan si na ní také zvykl. Po pár dnech se ztratila a mysleli jsme, že už si dal někdo polívčičku, ale po několika měsících jsme ji našli zahrabanou v rohu garáže, kam si zalezla a uložila se ke spánku. Takže po jejím nalezení radost veliká!!!

Napsali Radka Rejhová a Luděk Rybák