Na začátku července jsme si vzali pár dní dovolenou a jelikož nám 30.června přiletěla z Čech kamarádka Kačka, tak jsme se chtěli trochu provětrat. Jela s námi i zdravotní sestra Míša a byla to její první dovolená po několika měsících, které již v Zambii tráví.

Na pozvání slovenského kamaráda Juraje (děkujeme Juraji), pracujícího v národním parku Liuwa Plain, jsme za ním do tohoto parku v severozápadní provincii v neděli vyrazili a zdrželi se až do čtvrtka. Cesta byla zajímavá, nejdříve 600 km autobusem a pak 76 km po řece na člunu, jelikož silnice z Mongu do Kalabo, vesničky u parku, kde Juraj bydlí, ještě není po dešťovce zprůjezdněná. Takže den cesty, ale docela to ubíhalo a pěkně navazovalo, hezky se nám o to Juraj postaral. Cestou na lodi jsme u rybářů na Zambezi koupili pár rybiček na grilování, asi 4-5 kilo, celkem za 150 Kč v přepočtu. Ogrilované pak chutnaly výborně!!!! To víte taková čerstvá rybička ze Zambezi je jednou za život. Mňam!!! Také jsme cestou viděli 2 Fish Eagly, nádherné černobílé orly, které jsou na zambijské státní vlajce. Prostě pohoda. Kamkoli se podíváte vidíte nějakého orla nebo dravce.

U Juraje jsme se zdrželi do pondělního rána, kdy jsme dokoupili ještě nějakou zeleninu na cestu, doplnili vodu, vyzkoušeli jeho terénní motorku a čtyřkolku, nalodili se na jeho pracovní Land Cruiser a vyrazili přívozem přes řeku, což bylo samo o sobě zážitkem a hurá do parku.

Abychom nepopisovali vše příliš podrobně, tak jen krátce. V parku jsme se měli úžasně. Drandili jsme v autě, část posádky na korbě či na střeše se skvělým výhledem (Mapalo, Bupe, Kačka). Co jsme všechno viděli? Nádhernou široširou planinu se suchou, občas vypálenou trávou, stáda pakoňů, pár zeber, několikrát hyeny (to jsou roztomilá zvířátka, tedy spíš zvířata, jsou docela velké), spoustu dravých ptáků, různé druhy čápů (Marabu a další), pelikány, supy a další rozličné druhy ptáků, různé antilopy (nejvíce Impaly), také jsme viděli kůži z pythona (obrovský jedovatý had), zbytková jezírka plná leknínů a ryb, které loví ti pelikáni a lidé, pozůstatky po deštné sezóně atd. Vrcholem byla asi úterní snídaně v buši s Jurajem a Tomem, jeho jihoafrickým (ač bílým) spolupracovníkem (ten se zdržel od pondělí do úterý) a s obrovskými stády pakoňů přebíhajících několik desítek metrů od nás v rámci každoroční migrace. Letos se objevili časně, jindy přicházívají běžně až v září. Měli jsme zkrátka štěstí a viděli jsme jich kolem tisíce. Jsou to krásná zvířátka, vypadají trochu nesouměrně, ale roztomile a jsou rozkošně hravá...Hlavně jejich mláďata, která běhala s ostatními ve směru i v protisměru, protože byla asi tak dvakrát tak rychlá oproti dospělým. Jsou opravdu úžasní!!!

Dále jsme také navštívili jednu z místních vesniček, kde pro nás připravili úchvatné taneční představení doprovázené hrou na obrovskou několikametrovou malimbu, nástroj podobný dřevěnému xylofonu, který má klapky podložené dutými tykvemi. Bylo to skvělé, improvizované a hodně živé. Postupně se k tanci přidávaly i okolní děti a sunuly se k nám blíže a blíže a kdybychom kvůli světlu nemuseli po hodině odjet, určitě bychom se do tance zapojili i my.

My jsme měli obrovské štěstí, že se nás Juraj takhle ujmul, protože tohle bychom jinak nikdy nemohli zažít. Předně, pro vstup do parku se potřebuje terénní auto 4x4, které zrovna nevlastníme. Navíc jsme spali v plně vybaveném kempu s kuchyní a společenskou místností a vybavenými safari stany s postelemi i peřinami, což jsme opravdu nečekali, vařili jsme na ohni, převařovali čisťoučkou vodu ze studny do které chodí pít lvi a užívali si pohody. Bez placení za ubytování či vstupu do parku. Jedná se o bývalou lodge, která zkrachovala a nyní ji využívají pouze zaměstnanci parku. Navíc jsme, kromě pracovníků (skautů) a pár místních vesničanů v parku nikoho nepotkali. Park má rozlohu asi 3600 km2 a ačkoli prý v tu samou dobu byli v parku další turisté (jedno auto), nepotkali jsme je. Nádhera, čistá buš, vonící trávou a divokou bazalkou se stády různých zvířat a ptáky přelétávajícími nad hlavami...Prostě jsme si to opravdu užili. My všichni. Mapalo, Bupe, Míša, Juraj i Tom.

Kromě toho jsme nestrádali ani co se týče jídla, v parku jsme si výborně vařili na ohni a u Juraje první den jsme grilovali rybičky, stejně jako poslední den u Toma se spoustou zeleniny, zapíjeli vínkem a povídali a povídali...Jsou to skvělí chlapi a jsme jim opravdu moc vděční za to, co jsme jenom díky nim mohli v Liuwa Plain prožít!!! Jediné co nám nevyšlo, tak do kempu, kde jsme spali, chodí občas v noci na obhlídku lev, tedy vlastně lvice, Tom ji nazývá svou přítelkyní, ale tentokrát se bohužel neobjevil.

Kromě zvířátek byl jeden z nezapomenutelných zážitků návrat po řece z Kalabo do Mongu v sedm ráno, kdy bylo chladno ve všem oblečení, které jsme na sobě měli, i v kulichu a pod dekou...Visela nám kapička u nosu a čekali jsme, jestli nás postihnou omrzliny...Náš člun jel opravdu rychle, kolem 40 km/hod a my jsme umrzali. Ale dopadlo to v pohodě, stejně tak i devítihodinová cesta minibusem do Lusaky (tam jsme jeli o polovinu rychleji velkým autobusem), z které nám zůstala i vůně převážených ryb na našich batozích....

Na celý tento výlet budeme asi dlouho vzpomínat a děkujeme za něj všem!!!

Napsali Radka Rejhová a Luděk Rybák