Hned po návratu z Liuwa Plain jsme vyrazili spolu s Kačkou v pátek ráno autem do Livingstonu. My už jsme tam byli loni v prosinci, v období sucha, tak jsme byli zvědaví, jak vodopády vypadají, když je více vody.

Livingstone jsme si užili, ubytovali se jako obvykle pod stany v Jolly Boys Backpacker za 4 dolary na jednoho na noc, v pátek nakoupili pár cetek na místním tržišti (a buben pro práci s dětmi, bongo asi půl metru vysoké) a sobota dopoledne patřila walking safari v Mosi-o-Tunya National Park (viděli jsme spoustu slonů, žiraf, buvoly, Impaly, Waterbucky, Bushbuck, prasátka bradavičnatá, opice, Fish eagly a další ptáky a spoustu zajímavých stromů a květin. Ve skupince pěti lidí, průvodce a ozbrojeného skauta jsme tři hodiny chodili po parku a bylo to opravdu jedinečné. Jen bílého nosorožce jsme vidět nemohli, nedávno jednoho ze dvou zastřelili, když napadl turistu a druhému teď nechávají volný prostor.

Odpoledne jsme se vydali k vodopádům, které byly opravdu majestátní a plné vody, takže jsme kolem nich zmokli a šusťákovky nám přišly opravdu vhod. Bylo to fakt skvělé. Potkali jsme se tam také se spoustou opic. Podívali jsme se na pár lidí, skákajících bungee jumping z mostu či skákajících na takzvaném kyvadle a vypadalo to skvěle. Ale nepřipojili jsme se.

Až v neděli ráno jsme se nechali odvézt na malé letiště k vodopádům, kde jsme si všichni tři zkusili přelet nad vodopády a parkem na rogalu, samozřejmě řízeným zkušeným pilotem. Bylo to něco úžasného, vidět z výšky celé obrovské vodopády, slony a hrochy, z 500 ti metrů. Moc jsme si tuhle čtvrthodinku užili.

A pak už hurá autem domů do Lusaky, šestihodinová cesta, při které jsme se střídali v řízení, Bupe a Mapalo. navíc jsme v Kafue koupili pro děti (tedy vlastně Mapalo) další buben, pořádné bongo, 80 cm vysoké s 33 cm průměrem a těžký skoro 20 kg ( v přepočtu za 300 Kč) a nějaké ty sladké brambory. Takže parádní výlet a skvělá dovolená.

Jak už jsme řekli, byl to náš již druhý výlet do Livingstonu (tedy v tomto období, kdy tu pracujeme, v roce 2005 jsme tam v prosinci již také byli a v roce 2004 tam byla Mapalo s kamarádkami v rámci své studijní stáže). V prosinci jsme tam vyrazili spolu s Janou Bártovou ze zahraničního oddělení Zdravotně sociální fakulty Jihočeské Univerzity, odkud sem jezdí studenti na své tříměsíční stáže. Přijela sem trochu poznat zem a podmínky, ve kterých zde studenti žijí a pracují.

Program, který jsme absolvovali v prosinci, byl hodně podobný, tržiště, safari (tentokrát game drive, jízda autem z kliniky, Toyota Venture, s kterým jsme pěkně zapadli v bahně a jen díky dvou místním chlapíkům se z toho dostali) a sjeli jsme si Zambezi na raftu, což bylo opravdu úžasné. Párkrát jsme se cvakli (myslíme si, že i díky průvodci, který nám k tomu trochu dopomohl abychom měli zážitek) a bylo to vážné skvělé.

Vody ve vodopádech toho času moc nebylo, jak můžete vidět na fotkách.

Něco málo o Livingstone jako takovém – leží na jihu Zambie a Viktoriiny vodopády, které leží několik kilometrů od něj, jsou přirozenou hranicí mezi Zambií a Zimbabwe. Do roku 1935 byl Livingstone hlavním městem někdejší Severní Rhodésie (nyní Zambie), pak se hlavním městem stala Lusaka.

Viktoriiny vodopády či Mosi-o-Tunya, Kouř, který hřmí, jsou asi 111 m vysoké a 1,7 km široké. Větší část z nich se však nachází v Zimbabwe.

Livingstone je hlavní turistickou atrakcí v Zambii a opravdu stojí za to se sem podívat, když už člověk v Zambii je. Záleží na každém, jestli mu stačí vidět vodopády a podívat se na safari, což už samo o sobě je velikým zážitkem, nebo využije i některé z nabízených aktivit, jako je např. stometrový bungee jumping z mostu spojujícího Zambii a Zimbabwe, kyvadlo na tom samém místě, rafty nebo kanoing, přelet na rogalu či v helikoptéře nad vodopády a národním parkem a spousta dalších. Ve městě je možné navštívit Livingstonovo museum (u kterého je právě Jolly Boys Backpackers), zajít někam na pivo nebo na něco k jídlu atd. Ve městě je spousta turistů, ale ani moc to neruší a člověk si na to zvykne.

Napsali Radka Rejhová a Luděk Rybák