V úterý 7.8. jsme konečně vyrazili na vytouženou zambijskou dovolenou.

Cesta vlakem, společností TAZARA, čili Tanzania-Zambie, byla opravdu zajímavá. Kromě toho, že ženské nesmí spát v noci ve stejným kupé s chlapy (takže Mapalo spala první noc s černoškama, další den se domluvila s chlapy u Bupeho v kupé, že jim tam nebude vadit a přespala načerno s nimi, stejně tak i následující noc), špatně fungovaly brzdy a za jízdy to s námi trochu trhalo, mimo jiné jsme z hlavního nádraží vyrazili o 4 hodiny později a aby toho nebylo málo, zpoždění se cestou zvětšovalo, čekání na zastávkách prodlužovalo až do rozmezí hodiny a nakonec jsme cca 6 hod před cílovou stanící v Tanzanii, Dar-es-Sallamem, zůstali stát se simple problemem, jak říkal průvodčí. Po více než hodině z toho vylezlo, že lokomotiva selhala a nepojede a musíme čekat na další, kterou nám pošlou z Daru.Po 4 hodinách čekání nějaká dorazila a my dojeli do Daru s přibližně patnáctihodinovým zpožděním, ve tři hodiny v noci, kdy nás vyhodili z vlaku.

Zastávky v buši byly zajímavé, místní procházeli kolem vlaku a prodávali jídlo a pití, nebo jenom tak koukali. Pohoda. Pak i některým z vlaku při tom dlouhém čekání uvařili, my jsme si jen koupili první výtečný kokos a banány..

Na nádraží jsme dvě hodinky přespali spolu s klukem, se kterým jsme se seznámili ve vlaku a měl stejný směr jako my. Zambijský student práv, který studuje v Tanzanii na univerzitě a má německou přítelkyni. Zajímavá osůbka a docela nám pomohl nebo usnadnil cestu. Spolu s ním jsme pak ráno odcestovali budem do Arushy, na sever, takže další sezení, 9 hodin v autobuse. Docela zážitek. Ale Tanzanská krajina hezky ubíhá a je na co se koukat. Kromě šílených telenovel, které řidič pouštěl. Totální výplach mozku.

V Arushe, turistickém městě, kromě shlédnutí hory zvané Meru (na kterou jsme původně chtěli lézt, ale turistický ruch nás odpudil, i když je to skoro 5000 m a lálá to) jsme si tam zorganizovali třídenní safari a vyrazili směrem na Ngorongoro kráter, Lake Manyara National park a Tarangire National park. Serengeti není v tomto období tolik atraktivní. Ngorongoro je nádherný kráter, kde žije spousta zvířat kromě žiraf (kdo uhádne, proč?), masajové, a ze zvířátek hodně antilop, pakoňů, buvoli, sloni, lvi, gepardi, hyeny, spousta ptáků, hroši, prý i nosorožci (na ty jsme štěstí neměli) atd. Jeli jsme trochu rychle, kvůli zpoždění a špatné komunikaci. Ale přesto to bylo nádherné. I když se nám řidič/průvodce téměř před kempem za jízdy pozvracel a přesto auto stále řídil. To je docela umění.

Další den Lake Manyara National Park, kromě nosorožců a predátorů hodně podobné, co se týče zvířat, ale spousta slonů a nádherných ptáků a krásné přírody. Slavné lvy, kteří tam lezou po stromech, jsme bohužel neviděli. Ale zato byli žirafy, opičáci, nádherné baobaby, krásné jezero a větší pohoda. Už jsme tolik nechvátali a naše posádka se zmenšila, ubyli nám čtyři spolucestující, kteří pokračovali jinam.

Večeře nám úplně nesedla, asi to mleté maso zrovna dobře neuskladnili-Mapalo to rozcházela další dva dny a Bupemu bylo také těžko.

Co se týče focení masajů, tak je to velký byznys, platí se za to draze, takže jsme žádné nefotili a radši si koupili pár kvalitních pohledů za poloviční cenu.

Další den-Tarangire National park, kde už jsme byli jen my dva, náš řidič/průvodce a v kempu kuchař. Bylo to nádherné, ohromné množství baobabů a zvířata hodně podobná jako v Lake Manyara, k tomu ještě nějaké malé potvory, jako mongoose a rock hyrax, supi, orli a další nádherní ptáci, spousta waterbucků a jiných antilop a tak. A hlavně hodně členitá příroda a nádherná řeka a její koryto. Lítají tam ale mouchy Tse Tse, nák nám nastříkali auto nějakým repelentem a moc jich na nás nešlo.

Po návratu ze safari jsme zůstali další den v Arushe a toulali se po městě, potkali se znovu s našim kamarádem z vlaku Elvisem a divili se muzungu turistickým cenám na ovocno-zeleninových tržnicích.

Ve středu jsme ráno vstali a v šest ráno odjeli opět devítihodinovým autobusem do Daru. Tam jsme koupili lístek na další den na trajekt, přespali, a ve čtvrtek hurá po moři na Zanzibar. Konečně Indický oceán a ostrov snů!!!

Stone Town je nádherné město plné úzkých uliček s krámky i bytečky, nádhernými dveřmi či vraty, zdobenými krásnými řezbami a bodáky dříve proti slonům a naplněné zvláštní atmosférou, nádherně čistým mořem... Pohoda. Ceny sice turistické, ale ustálené. Je to trochu diskriminace bílých, ale už je to tak. Žije to tu jinak, také je to muslimský stát. Zahalené černošky, mešity, modlitebny a muslimské čapky na hlavách místních obyvatel mužského pohlaví.

Další den vyrážíme svozovým autobusem na východní pobřeží, za pět dolarů, osmdesát kilometrů. Zůstáváme v malé lodgi mezi vesničkami Paje a Bweju, na 4 noci, v příjemném bungalovu. Nádherná pláž, lemovaná palmami, voňavý indický oceán, jemný písek plný mušliček a příjemné koupání, sousta barev, prostě pohoda. Koupání tedy pouze při přílivu, takže ráno a večer, jinak se dá procházet v moři po kotníky či po kolena ve vodě a vyhýbat se ježkům. Celý ostrov leží na korálu, z kterého se tu i staví. Snídaně jsou malé, stejně tak i večeře, na které jsme chodili, tak jsme se dojídali kokosy a ovocem. Ale vařili výborně-krevety, kalamáry, ryby, Mapalo jednu večeři ale opět nestrávila :-(

Jen tam byly hodně drzé děti, žebrající na každém kroku, a stačilo jim umět: Ahoj-škola-pero. Hnus.

Dva dny jsme měli krásně, pak se to kazilo, tak jsme nejdřív půjčili kola a vyrazili do vnitrozemí do 20 km vzdáleného Jozani pralesa na opice Colobus a krásy pralesa a další den na delfíny. Pravda, plavbu za delfíny a šnorchlování jsme si představovali trochu jinak, ale realita předčila naše očekávání. Nešlo jen tak o šnorchlování, ale v oblasti, kde žije spousta delfínů, jsme vždy na naší kocábce dopluli až k nim a naskákali do vody, plavali s nimi a šnorchlovali. Plavat několik metrů i jen metr od nich bylo něco úžasného, nejde to ani popsat. Trochu to houpalo, takže nám po těch skoro dvou hodinách nebylo nejlépe, ale ustáli jsme to a i oběd do sebe nějak nasoukali. Barva oceánu je tam úžasná, bledě modrá až tyrkysová, a jak čistá...

Po čtyřech nádhernýh dnech zase autobusem do Stone Townu, a po zakoupení lístků na trajekt na další den jen tak bloumáme uličkami města, občas prší, stejně jako na pláži, ale je teplo, takže se člověk moc nevzrušuje.

Pak už jen ve středu ráno na trajekt a zkusili jsme v Daru navštívit Zambian Airways a úspěšně koupili letenky do Lusaky. Už jsme byli trochu ucestovaní a dvouhodinový let nám přišel vhod. Lepší než 40 hodin ve vlaku nebo 24 či více v autobuse..