Sociální problematika
Úředním jazykem Zambie je angličtina, z místních jazyků je nejpoužívanějších 7, dle příslušnosti k různým kmenům: Kaonda, Lozi, Lunda, Luvale, Nyanja, Bemba, Tonga, dále také Tumbuka a Nsenga a dalších asi 70 domorodých jazyků, se kterými se lze v Zambii setkat. Psát a číst v angličtině je schopno asi 80,6 % obyvatelstva (asi o 8 % více mužů než žen). Podle ústavy jsou si všechny kmeny rovny a každému občanovi jsou garantována práva etnická, kulturní i právo na víru.
Zambie se potýká s velmi vysokou nezaměstnaností. Podle odhadů činí míra nezaměstnanosti asi 50 %, což je opravdu alarmující. Populace žijící pod hranicí chudoby zaujímá asi 86% (dle informací z roku 1993).
Zambie je hodně sužována chudobou. Pod hranicí chudoby žilo v roce 1998 73 % zambijské populace. V současnosti žije pod hranicí chudoby více než 69 % dětí s minimálním rozdílem mezi sirotky a ostatními chudými dětmi. 40% dětí je podvyživených a přibližně polovina dětské úmrtnosti je způsobena právě podvýživou. Téměř 69% dětí (3mil) je chudých. Zaměstnanost ve formálním sektoru poklesla v roce 1999 na 11%. Tato hodnota je alarmující. Většina sirotků a mladistvých v Zambii je nucena pracovat, aby zaopatřily jak sebe tak zbytek rodiny. Pracují již od nejranějšího věku. Přibližně 10% dětí ve věku 5-17 let pracuje a dalších 87% pracuje na rodinných farmách. Některé dětské práce jsou ilegální nebo nejsou evidované, zejména dětí na ulici, prostituce, kriminalita. Děti žijící na ulici se živí prodáváním různých rukodělných výrobků, ovoce a zeleniny, hlídáním a mytím aut, čištěním bot nebo žebrají.
V Zambii je obrovský počet sirotků a to nejen kvůli epidemii HIV/AIDS, ale také z důvodu malárie, cholery a jiných závažných a zde velmi častých onemocnění. 12% dětí ve věku 5 let je již sirotky, což je velkou překážkou pro jejich další psychický a fyzický vývoj. Dalších 15% dětí pod 15 let (přes 710 000) ztratilo jednoho nebo oba rodiče. Pod 18 let je to již 19% dětí, tj. 1 100 000. Zambie má nejvyšší podíl sirotků v populaci v subsaharské Africe a mnohem vyšší než kde jinde v Asii, Latinské Americe nebo Karibiku. V důsledku epidemie HIV/AIDS žilo v Zambii v roce 1992 8%, v roce 1996 13% a v roce 2002 již dokonce 19% oboustranných sirotků. Vzniká tak velký sociální problém provázený deprivací, nedostatky ve školství, chudobou a promiskuitou. Ve 14 letech v roce 2002 bylo 31% dětí v průmyslové části a 27% dětí v zemědělské části sirotky.V roce 2002 to již bylo 15% a 19% oboustrannými. V roce 1995 to bylo 218 000 sirotků ve věku 10-14 let, v roce 2000 již 326 000. To vede k tomu, že jsou děti nuceny pracovat, v domácnosti nebo mimo ni. Tato práce udržuje děti mimo školu a může být pro ně nebezpečná. Děvčata jsou nuceny starat se o mladší sourozence a nemocné rodiče, což se nepříznivě promítá na jejich dalším vývoji a psychice. Děti musejí shánět obživu, peníze, trpí podvýživou a různými nemocemi.
Téměř 150 000 dětí je bez ochrany a péče dospělých. Přibližně 75 000 dětí žije na ulici a přes 20 000 vede domácnost. Počet dětí, kteří žijí s prarodiči, se zvyšuje. Nejvyšší počet sirotků byl v roce 2001/2002 v Centrální provincii a v Lusace (18,3%). Mezi chlapci a děvčaty není v osiření prakticky žádný rozdíl. Jelikož úmrtí na HIV/AIDS je vyšší u mužů než u žen, je více sirotků bez otců než bez matek.
Velkým problémem lidí žijících v Zambii je nevzdělanost. V roce 2002 27% mladistvých ve věku 15-24 let nikdy nebylo ve škole a pouze 8 % dokončilo střední školu. Pouze 56% dětí ve věku 7-13 let chodí do školy a méně než 30% do střední školy. Téměř 69% dětí je chudých. Čtvrtina dětí ve věku 10-14 let nechodí do školy a nejvíce je sirotků, jimž umřela matka. Děti nemají peníze na povinnou školní uniformu, kterou velká část škol není schopna dítěti poskytnout, ani na knihy, pera…Povinná škola je do sedmého stupně a spousta škol vybírá poplatky za 8. a 9. stupeň základního vzdělání. Děvčata, která otěhotní, jsou vyloučena ze školy, aby nebyla špatným příkladem pro ostatní.
Velkým problémem Zambie je korupce. Korupce a úplatkářství jsou bohužel běžnou součástí zambijského života. Je však obtížné ji identifikovat a psát o ní. Můžou se objevit různé pohledy na tuto věc. Dle odborníků na tuto problematiku v jiných státech existuje korupce skrytá, kdežto v Zambii je naprosto transparentní a všichni o ní ví.