V druhé polovině října 2006 byl zahájen v areálu kostela Saint Francis Xavier Parish v compoundu Kalingalinga provoz truhlářské dílny. Při sociálních aktivitách, vedených v odpoledních hodinách sociální pracovnicí a studentkami Zdravotně sociální fakulty, pod vedením společností Czech AID a Starvita, tak začal Luděk Rybák, absolvent Dřevařské fakulty Mendelovy Zemědělské a Lesnické Univerzity, oboru Zpracování dřeva, vyučovat 3 starší chlapce z Kalingalinga základům práce se dřevem. Chlapci byli do kurzu vybráni na základě věku (14,15 let) a předešlé aktivní účasti na odpoledních programech. Během tříměsíčního kurzu by se chlapci měli naučit základům práce se dřevem za užití ručního nářadí – pily, hoblíku, dlát, kladiva.....a dalších ručních nástrojů. Cílem tohoto kurzu je, pomocí znalostí a dovedností získaných v tomto kurzu, napomoci chlapcům k snazšímu startu při hledání budoucího zaměstnání jako truhláři. Dílna otevírá chlapcům své dveře třikrát týdně, v pondělí, úterý a čtvrtek. V rámci dvouhodinových lekcí jsou chlapci seznamováni s technikami řezání, hoblování, dlabání, broušení, upevňování materiálu, měření...Samozřejmě všemu předcházelo seznámení s bezpečností práce a získání souhlasu s účastní v tomto kurzu od rodičů zmíněných chlapců.

Během prvního měsíce již chlapci zhotovili svůj první vlastní výrobek – věšák na oblečení, s několika háčky a dále pracují společně na zhotovení dřevěných rámečků k obrázkům dětí, účastnících se odpoledních programů, na plánovanou výstavu. Práce se dřevem je velmi baví, učí se pomalu, ale jistě (snad) a na každou lekci se těší.

Zatím nevyvstaly při této činnosti žádné větší problémy, snad jen při přesném měření, které chlapcům dělalo veliké problémy. Převod rozměrů z centimetrů na milimetry, jakož i přímo přesné měření v milimetrech, pro ně bylo velikým oříškem. Po několika kratších lekcích, které se měrným jednotkám věnovaly, se v této problematice chlapci již orientují o poznání lépe, i když jistí si svým měřením a přepočty stále ještě nejsou. Ne nadarmo se však říká, že opakování je matka moudrosti, takže čas ukáže, s jakou přesností dokáží chlapci později pracovat. Zdá se, že však pochopili, jak je důležité naučit se přesnosti měření a výpočtů, když jim bylo vysvětleno, že stůl či židle budou rozhodně stát lépe, pokud budou mít všechny nohy stejně dlouhé, než pokud bude každá jiná. Bohužel, v Zambii se s podobnými vadami na vyráběném a prodávaném nábytku člověk setkává dnes a denně, takže se nad podobnou věcí již skoro ani nepozastaví.

Během prvního měsíce se chlapci naučili základům řezání ruční pilou (ocaskou), hoblování, dlabání a lepení. Prozatím byli seznámeni se základními technikami jednotlivých činností, na které by se v budoucnu mělo navazovat přidruženými, rozšiřujícími postupy. Luďkovou snahou při vedení chlapců je především naučit je konstruktivnímu myšlení a přemýšlení dopředu. Základem například je popřemýšlet, jaké nástroje budou potřebovat k určité práci, jaký zvolit postup (co udělat dříve, co naopak později)...O možnost zúčastnit se výukového kurzu je ze strany dětí veliký zájem, kdyby se již nyní měl otevřít kurz nový, rozhodně by bylo dost adeptů. V současné době však běží kurz stávající a další chlapci z Kalingalinga, kteří by se taktéž chtěli učit práci se dřevem, musejí čekat a doufat, že na ně za čas padne volba.

Podle jakých kritérií mohou být chlapci do kurzu vybráni? V první řadě by měli být starší mimimálně čtrnácti let, měli by žít v Kalingalinga compoundu a aspoň částečně splňovat podmínky sociální potřebnosti (děti z chudých rodin, jednostranní či oboustranní sirotci, děti z početných rodin, děti, které nechodí do školy...). Zároveň by se předem měli účastnit odpoledních aktivit u kostela Saint Francis Xavier Parish, případně pomáhat při jeho vedení, aby si účast v kurzu, který je bezplatný, takříkajíc „zasloužili“.

Když se však řekne truhlářská dílna, nutno podotknout, že tato dílna rozhodně nevypadá jako vybavená truhlářská dílna v Čechách. Především je tato dílna, řekněme trochu obrazně, „skládací“. Prostor, využívaný jako zázemí pro tuto dílnu, u kostela, tvoří malá třída, v dopoledních hodinách využívaná pro účely místní školky. Pracovní stůl je tedy skládací, tvořený dvěma dřevěnými kozami a dřevěnou deskou, vytvořenou z několika prken, celkově o rozměru 1m x 2m. Na konci každé lekce je nutné pracovní desku opřít o zeď a kozy vysadit na skříň, stojící v této třídě. Bedna s ručním nářadím, které chlapci při práci používají, v dílně nezůstává, prozatím ji Luděk každý den přiváží autem a opět odváží. Později by měla zůstávat na Kalingalinga v areálu kostela, v uzamykatelné místnosti.

Závěrem lze podotknout, že Kennedy, Shaba a Paul, první účastníci tohoto kurzu, jsou s jeho průběhem velmi spokojení a práce je baví. Snad jim jejich úsilí vydrží i nadále a znalosti a dovednosti, nabyté v tomto kurzu, využijí i ve svém dalším životě.

Napsali Radka Rejhová a Luděk Rybák, v Lusace dne 15.11.2006