Několikrát ročně se ve středu v odpoledních hodinách u kostela Saint Francis Xavier Parish v Kalingalinga čtvrti v Lusace uskutečňuje workshop týkající se slušného chování. Myšlenka připravit workshop na toto téma vznikla již před časem, jelikož někdy se při programech, konajících se na Kalingalinga, chování dětí se značně liší od správného a slušného chování. Místní děti příliš nedodržují dané společenské normy, jsou neslušné k sobě navzájem i k ostatním lidem a někdy bývá obtížné zvládnout takovéto chování ve větší skupině. Cílem této přednášky je přiblížit dětem, které se účastní sociálních aktivit společnosti Czech AID, pod vedením sociální pracovnice a studentek z České republiky, jisté základní normy chování a jednání tak, aby se mohly lépe uplatnit ve společenském životě a zároveň aby bylo snazší vedení programu pro ně.

Workshop je zčásti vedený formou přednášky, zčásti formou dialogu. Dle reakcí dětí na otázky, co je slušné dělat a co naopak není, lze usuzovat, že z velké části vědí, jak by se měly chovat, bohužel to ale nedodržují. Dle místních obyvatel je tomu tak především proto, že žijí v compoundu, chudinské čtvrti, kde vidí více špatných vzorů než dobrých a přijde jim přirozené přizpůsobit své chování jejich. Při odpoledních aktivitách pro tyto děti se snaží sociální pracovnice i studentky z České Republiky učit je základním sociálním normám a slušnému chování, tentokráte však získaly děti základní informace o slušném chování v kostce.

Dětem je na tomto workshopu řečeno, jak se chovat obecně a jak se chovat na odpoledních programech. Samy zdůrazňují, že by měly pomáhat doma rodičům, respektovat své rodiče a starší lidi, pomáhat lidem, pokud je to možné, nekrást, neprat se... Dále jim bývá osvětleno, kdy a jak podávat ruku, koho, kdy a jak pozdravit, že by měly být zticha, pokud mluví někdo jiný...Dále jsou opakována pravidla správné hygieny a pravidla, která by měly dodržovat při odpoledních programech: Mlčet, pokud někdo mluví a poslouchat, zvednout ruku, pokud chtějí něco říct, slušně požádat, jestliže něco chtějí, poděkovat za to, co dostanou, neodporovat, neprat se, nehádat se, nebýt zlí na ostatní děti, pomáhat mladším dětem a spolupracovat s ostatními dětmi, nenosit na program hračky a jiné věci, nehrát si u kostela s míčem, vrátit, co si vypůjčily, nekrást atd. Zároveň jim je řečeno, že s každým konstruktivním nápadem týkajícím se programu se můžou pochlubit a pomoci tak program připravit.

Děti pak ještě opakují, co si zapamatovaly, co patří mezi slušné chování a co mezi neslušné a každá správná odpověď je odměněna potleskem. Nakonec ještě děti na papír kreslí či píšou příklady slušného a neslušného chování a je vidět, že si určitý přehled vytvořily, nebo se pro ně připraví kvíz na toto téma.

Dá se tedy usoudit, že děti vědí, jak se slušně chovat a záleží tedy jen na tom, aby tato pravidla dodržovaly a upevňovaly v běžném životě. Je znát, že při této přednášce padají tato slova na úrodnou půdu a děti o tomto tématu opravdu přemýšlejí, jen ke konci přednášky již jejich schopnost koncentrace klesá, což je běžné u dětí kdekoli na světě.

Přednáší běžně Radka a překládá Lee, student sociální práce, který zná místní poměry přímo v Zambii a workshop tedy odpovídá místním etickým a sociálním normám.

napsala Radka Rejhová