Kulturní zajímavosti od Leeho, našeho spolupracovníka
Tak jsme si říkali, co by vás tak mohlo o Zambii zajímat a zrovna po nedávné debatě s Leem získala Mapalo pár docela podnětných informací o rozdílnosti kultur české a zambijské.
Tak například byl prý Lee zpočátku rozpačitý z toho, že když jsme s ním mluvili, dívali jsme se mu přitom přímo do očí. U Zambijců to vyjadřuje jakési pohrdání či ataku, třeba i sexuální. Normální je dívat se při rozhovoru jinam či ne tak zpříma do očí. Když pak ale Lee prý viděl, že tak jednáme běžně, pochopil, že u nás může mít pohled do očí význam jiný.
Když mluví v Zambii dítě s rodičem či nadřízenou osobou, musí hledět směrem dolů. Pro nás nepochopitelné. I Mapalo měla zvláštní zkušenost, když kupovala jednomu z adoptovaných dětí boty a chlapec hleděl dolů, trvalo chvíli, než z něj vypáčila, zda boty jsou či nejsou OK. Slova: podívej se na mě, když s Tebou mluvím, nepadla zrovna na úrodnou půdu....Ouvej....Snad chlapec pochopil, že šlo jen o rozdílnost v kulturních zvycích.
Jinak se Lee také pozastavoval nad tím, že když se s někým zdravíme a podáváme mu ruku, vstaneme, pakliže jsme předtím seděli. Zde zůstává každý tak, jak je. Akorát, když dítě zdraví staršího či podřízený nadřízeného, tak se u toho pokloní, což nám zrovna moc příjemné není. Vypadá to trochu úlisně, ale u nich je to jen výraz slušnosti a pokory.
S oslovením madam, boss a bona jsme se už také srovnali, ještě že děti se to odnaučily.
Další věc, která je tu zajímavá, je postavení muže a ženy. Žádná moc velká emancipace tady ještě neproběhla, i když zárodek už se objevuje. Znamená to, že muž je postaven výše než žena, ale je místní zvyklostí, že oba z nich pracují (kdežto v Ugandě prý žena pracuje a muž, pokud pracovat nechce, může jen bezmezně využívat toho, co žena vydělá a poflakovat se s pivem v ruce...). Jsou zde samozřejmě typicky mužské a typicky ženské práce (např chození pro vodu, vaření...), ale ženy se často objevují i v profesích, jako je voják, policista či hlídač.
Pokud se pak žena realizuje například v politice, ve většině případů se jedná o ženu svobodnou a bezdětnou (muž musí být přece postaven výše než žena).
Co se týče oblečení, jsou zde jistá pravidla v oblékání, která je vhodné respektovat, především pokud se pohybujete v tradičním prostředí (compoundu, na tržišti...), jinak je to volnější. U mužů větší restrikce nejsou, jen je běžnější chodit v dlouhých kalhotách než v šortkách, ale to především u místních. Běloši v šortkách chodí, i když by neměli obléci příliš krátký model. Co se týče žen, doporučuje se nosit dlouhé sukně nebo kalhoty, minimální akceptovaná délka je něco kolem oblasti kolem, kratší oděv až příliš přitahuje pozornost, i když zase záleží na tom, kde se pohybujete.
Jinak ještě existuje pár gest a slovních spojení, která jsou zde velmi užitečná, když se vám někdo (prodejce) pokouší vnutit něco, o co nemáte sebemenší zájem. Většinou postačí říci NEXT TIME nebo ukázat rukou otočenou dlaní vzhůru a mírným zahýbáním do stran (ne k sobě a od sebe), to znamená, že nechcete, nemáte zájem nebo není..
Napsali Radka Rejhová a Luděk Rybák