Zajímavosti při práci se zambijskými dětmi
Děti jsou zde trochu živější a neposednější než děti u nás, možná spíš nevychovanější. Snaží se ze všeho něco utržit pro sebe, neumí hrát ve skupině a brání se všem pravidlům. Je to docela sranda, člověk si někdy připadá jak ras, ale musí si počkat, když už nějaká pravidla stanoví, než je děti splní. Zní to zvláštně, tak spíš příklad. Chcete dětem po sportovních hrách dát napít, máte šťávu a kelímky. Může trvat i několik minut, než jsou schopny seřadit se do řady a nechat si nalít jeden po druhém. Asi je nad jejich chápání, když jim řekneme, že se dostane na každého...Podobně je to s půjčováním pastelek a jiných pomůcek a materiálů. Když děti řádně nehlídáte, se spoustou věcí se již také nemusíte shledat. Je to smutné, ale je to tak.
Na druhé straně jsou však místní děti vděčné za všechno, co jim dáte k dispozici, co pro ně připravíte a nemusíte se bát, že váš námět bude mít špatný ohlas. V tomto je práce s nimi a příprava programů pro ně jednodušší, než v Čechách.
Navíc, většina z nich, jsou zvyklé navzájem si pomáhat, takže starší automaticky pomáhají mladším a bez problémů spolu kooperují.
Co mi však hodně vadí a nechápu to je nedochvilnost místních dětí. Když si s některými domluvíte schůzku, rovnou je lepší přijít o čtvrt až půl hodiny později a i tak budete na dotyčné dítě, vlastně i dospělého člověka, možná čekat další půlhodinu či déle...Člověk už se vycvičí a nosí si s sebou něco na čtení, aby čas, strávený čekáním na někoho, aspoň nějak využil...
Celkově je práce se zambijskými dětmi milá a příjemná a určitě mi bude chybět!!
Napsala Radka Rejhová